Strach

Všechny myšlenky mě většinou tak popadnou zrovna když jdu spát. V tu ranu se stává moje mysl až moc aktivní a to není moc fajn :D. Mám pak superdivoké sny a hlavně někdy trvá dlouho než usnu.

temný les, strašidelný

A co mě napadlo tentokrát?
Zrovna jsem šla spát sama a ležím v posteli a přemýšlím, že už se skoro vůbec nebojím sama usínat. Jelikož skoro pořád jsem ve společnosti mého přítele tak jsou tu týdny kdy prostě musím zalehnout sama a ty jsou docela stálé nyní. Těžko jsem si zvykala a vždy jsem si musela k usnutí vzít nějaký kámen přímo do ruky a až poté jsem byla klidná a mohla usnout.
Ale vůbec jsem už nad tím nepřemýšlela a kámen jsem do ruky přestala brát. Ani jsem si to neuvědomila až nyní.
Musím říci, že se stávám čindál více vyrovnanější osobou a myslím, že mě nic jen tak nerozhodí i když jsem zároveň hoodně citlivá.
Sakra, čeho já se vůbec bojím? :D Někdy dokonce vyhledávám něco z čeho by ostatní měli strach a takové věci se mi moc líbí ale já strach nemám, pro mě je to pouze takové vzrůšo.

Můj strach byl především ze tmy ale z takové té uzavřené tmy. Když jsem venku a všude je tma tak mě to absolutně nevadí ale jakmile jsem v místnosti sama a je tam tma tak mě to hodně vadilo. Tmu jsem měla ráda ale rozhodně ne takto. A nyní? Ležím v posteli sama a koukám kde mám v pokojíku jaký stíny (samozřejmě z nábytku) :D. Toto byl takový můj aktuální strach a už není.

Když jsem byla malé dítě, měla jsem panickou hrůzu ze smrti. Každou chvíli jsem si sahala na srdíčko zda mě bije (ano vážně přehnané). A když jsem usínala tak mě napadali myšlenky toho typu, že jednou postupně začne umírat moje rodina a bylo mi strašně. Vlastně i nyní mě je z toho strašně to ano ale dříve to byl můj obří strašák s kterým jsem se potýkala každý den.

Čím víc jsem starší tak přestávám mít strach z takových těch "blbůstek". Člověk by ani nevěřil z čeho můžou mít strach ostatní lidé. Mám na mysli samozřejmě takové ty dlouhodobé záležitosti a ne ty typu "Mám strach z toho, že nestihnu nakoupit na Vánoce!". :D Taky ale dobrý strašák že?

Výsledek obrázku pro strach gif

Možná mě pomohli právě kameny. Usínala jsem s nimi a cítila se dobře. Nyní jako by na mě volali ze všech těch poliček a stolečků "Všechno je v pořádku, klidně spi". Ale musím říci, že člověk neví nikdy co se mu přihodí a pro ten případ mám na nočním stolku velký kus Křišťálu a přítel zase Japonský meč :D. Hold každý počítáme s něčím jiným.

Někdo má vážné strachy a někdo jen občasné obavy. Nyní patřím k těm co mají občas nějakou obavu.
A jak jste na tom vy? Z čeho máte "dlouhodobý" strach? 

Budu ráda za každý váš komentář a za vaši zkušenost. 

Siren

Komentáře

  1. Ten pocit, jak se ti v noci do hlavy nahrne celá galaxie myšlenek znám :D
    Jako malá jsem měla strach z hodně věcí. Ty klasické strachy a potom ještě hrůzu třeba z jedné místnosti a ze slimáků... ne znechucení z nich, to až teď, tehdy to fakt byl strach. Ale kdybych se měla zamyslet nad tím dlouhodobým strachem, tak nevím, protože to u mě je jako když se probudíš ze strašného snu a za chvilku si ho nepamatuješ, pamatuješ si jen ten pocit. Krom toho neznámého mám největší strach ze zklamání a ten strach nejvíce živím sama, protože vlastně přímo perfektně dokážu shazovat sama sebe :D
    Ještě musím dodat k tomu gifu - TEN FILM MILUJU :3
    Krásný článek a myslím, že teď budu celý den přemýšlet nad tím strachem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten pocit je šílený protože z toho většinou nic nevznikne :D a právě před spaním mě něco dobrýho napadne ají na článek a pak se to vypaří!
      Zklamání, toho jsem poznala moc v tomhle roce zrovna a nějak se mě podařilo nad to povznést, že si už umím říct, že ten kdo mě bude pořád zklamávat do kola je vlastně chudák když umí takovou hnusnou věc a, že si z toho příště nic dělat nebudu, že to nedělám já. To mě nějak pomáhá. Ale já sama se nezklamávám to jsem asi uměla dříve taky až moc dobře :D. Já a moje sebevědomí je kolikrát šílený ale zatím jsem se nějak silně nezklamala.
      No jasně kdo by nemiloval filmy z Jaredem! :D
      Děkuji. :)

      Vymazat
  2. Pane jo, to je pěkně depresivní článek :D Já mám strach z pavouků, u těch umělých, plyšových bůh ví co ještě brrrr, taky se bojím užších prostorů a tmy v lese :D Každý se asi něčeho bojí :)

    https://thewaybya.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžem si povídat jen o pozitivnch věcech :D :D. Úzký prostory jsou docela děsiví to je v nich člověku úplně ouzko :D. Většina lidí kolem mě má strach z pavouků, pavouci jsou prostě no zajímaví :), mě vadí ti malincí protože jsou všude :D ale ne tak, že bych se jich moc bála.

      Vymazat
  3. Já když spím sama, tak se taky cítím hodně nesvá a většinou spím s plyšákem :D :D já mám momentálně obavy o školu - čeká mě první zkouškové a už teď se toho bojím.

    https://wantbefitm.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plyšáci jsou super pomocníci! :D:)
      Škola, to je kapitola sama pro sebe. Taky jsem si tím nějak prošla a měla z toho psychické problémy. Musím uznat, že jsem na strašáka školu úplně zapomněla a jsem za to vlastně moc ráda.
      Přeji ti moc a moc štěstí! At to vše zvládneš v pořádku bez většího nervování. :)

      Vymazat
  4. Já mám strach jen z nadpřirozena, zatím jsem nic nepotkala tak je to ok :) pak tedy úzkosti, ale to už je jiné

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :), já se s nadpřirozenem potkala a strach mě naštěstí nepostihl. Je to něco jiného prostě ale někdy děsivého to jo.

      Vymazat
  5. Tak to Ti závidím, že už se tolik nebojíš. Já mám od malička panickou hrůzu ze tmy a nemůžu spát sama v pokoji, protože bych se asi psychicky zhroutila, proto jsem ráda, že teď mám u sebe přítele.
    Moc pěkně napsaný článek:-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem tuhle hrůzu překonala jelikož vím jaké to je tak ti to rozhodně nezávidím. Alespon, že nejsi sama! :)
      Děkuji. :)

      Vymazat
  6. Já mám strach z bezmoci, davu a z lidské lhostejnosti.

    OdpovědětVymazat
  7. Jak popisuješ, že už se nebojíš tolika věcí - mně to už napadlo taky nesčetněkrát. Už se nebojím ani u hororů, možná jenom nechutných scén, ale těm se vyhýbám, ty mám před očima ještě dlouho potom. :D A lidi mi můžou milionkrát říkat, že je to jen film. A celkově, nebojím se spát uprostřed lesa jenom ve spacáku bez stanu, to bych jako mladší asi taky nedala... Nebojím se procházet mojí ulicí v noci, i když je tu dost feťáků atd. Asi jsem nabyla prostě pocitu, že je o mě tak nějak postaráno..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super ! Já jsem dřív byla docela dost ustrašený člověk a ted najednou nic. Prostě vůbec nic. Kdyby snad běhali zombie po městě tak mě to asi vadit nebude nebo já fakt nevím :D.
      To je takový ten zvláštní pocit, že se ti prostě nic nestane i kdybys měla jít nevím kam.

      Vymazat
  8. Upřímně si myslím, že jedním z důvodů tvého "vyléčení ze strachu" určitě jsou ty kameny. Já to cítím teď, jak jsem si jich pár objednala z obchodu, který jsi mi doporučila (:D teprve na to chystám článek :D), když ho jenom sevřu v dlani, jak se mi hned uklidní tep a po těle se mi rozleje klid. Takže si myslím, že to tak určitě funguje i u tebe - že stačí, že máš ty kameny v blízkosti a v bytě, že už je nemusíš držet, jejich energie se rozprostře v místnosti a navodí ti klid na duši i tak. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ano, jelikož mě obklopují vážně všude. Prostě víš, že když máš ten kamínek tak , že ti jakoby vůbec nic nehrozí a to vážně uklidní a je ti fajn.
      Kameny máme asi všude v bytě a u mě v pokoji je totální arzenál :D takže se sem vůbec nemá co dostat. Přijde mě , že když sem se zbavila těch strachů tak jsem ted spíš taková zvědavější a fakt do té tmy čumím skoro v očekávání, že tam něco bude :D :D .

      Vymazat
  9. Strach ze tmy mám taky, ale já to mám hlavně kvůli tomu, že moc koukám na horory a pak se v noci bojím chodit po domě :D panický strach ze smrti je mi bohužel hodně známý, trpím úzkostmi a občas se prostě bojím tak nějak všeho, všechno na mě padá... je to těžké, ale pomáhá mi blízkost přítele a rodiny.

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem měla hodně dřív taky :D takové ty horory typu "zhasni a zemřeš" ! A pak jdeš v noci na WC ....
      Já bych třeba nezvládala asi bydlet sama, nebo možná jo ale nevím. Právě mi také hodně pomáhala rodina a přítel. Když na to nejseš sama tak je to fajn :).

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj ochránce

Okultismus, čarodějnictví a magie

Enneagram