Moji kočičí průvodci

Už 3 roky mě na cestě životem doprovází moje milovaná kočka Lily. S velkou oblibou jí říkám, že je to kočičí princezna :D , a to ona vážně je.

Jak jsem se k ní dostala?

Kočky mě odjakživa fascinovali ale nikdy jsem je nemohla mít protože jsme bydleli někde v bytovce. Tak jsem se musela mazlit jen s těma toulavýma a nebo u koní. Pak přišlo stěhování a nějaké roky už jsme bydleli v domě a já si řekla "Toto je ten správný čas na to mít kočku!". A tak se stalo, bohužel jsem si to řekla jen já. Máma s alergií na kočky a táta o novém zvířeti nechtěl ani slyšet. Rozhodla jsem se jednat na vlastní pěst.
Jedna slečna nabízela překrásného kocourka a tak jsem jí napsala, ještě byl volný! Cestovala jsem si pro něj vlakem sama. Když jsem jej uviděla tak mě přepadlo velké štěstí ale také strach. Co na to řeknou naši? Vyhodí mě z domu i s ním? Budu bydlet na ulici s kočkami!
Žádná z těch otázek mě to nevymluvila, popadla jsem kotě a nastoupila do vlaku který mířil směrem k městu kde bydlím. Vymýšlela jsem pro kocourka jméno ale měla jsem strašně divné tušení, že nemám vymýšlet jméno klučičí, nýbrž holčičí. Tak jsem si řekla, že před návštěvou veteriny nebudu nic vymýšlet zatím. Celou cestu vlakem jsem jej měla na klíně i když jsem měla přepravku. Byl to miláček!
Dorazili jsme domů a já to oznámila. Prosila jsem a slibovala, že bude venku a, že jej ani neuvidí když bude na zahradě a ne doma! Že nikdy zavazet nebude a tak podobně. No co jim zbývalo? Nechali mi jej. Měla jsem ho v kotelně kde se mu nemohlo nic stát.
Návštěva veterinářky dopadla tak jak jsem si myslela. Máte kočičku! A heleme se, byla to Lily. Nevím proč ale byla jsem moc ráda, že je to kočka. Prostě moje kočičí princezna Lily :D.
Čas utíkal a Lily rostla, přes den si chodila po zahradě a večer se přesunula ke dveřím kotelny a poslušně čekala až ji zavřu aby mohla spát. Do nynějška to tak je až s tým rozdílem, že je teplo a nezavírám ji. Celý den leží natažená na židli na naší terasy, kam se umí tak mazaně dostat! Nosí nám na terasu myši a naši se s toho můžou zbláznit. Někdy ji tam sežere, jindy donese celý dáreček pro nás, nenakousnutý.

Tak podle této fotky na internetu jsem věděla, že toto malé překrásné stvoření bude moje!

S Lily mám úžasný vztah, já chápu ji a ona chápe mě. Je to moje kouzelný zvířátko, taky si ji pěkně rozmazluji. Měla už 3x koťátka. Takže jsem měla za to, že musíme mít kočky 2. Nechali jsme si z jedné neštastné várky kocourka. Lily se tenkrát narodili 3 koťátka a 2 zemřela. Měla jsem za to, že to jedno si prostě musím nechat a jinak to nejde. Tak máme ještě Karla :D. Lily už je vykastrovaná. Alespoň si vyzkoušela co to je být mamča a my si užili plno chlupatých kuliček.
Prožíváme toho spolu hodně, uklidňuje mě. Sotva mě vidí už vrní ani ji nemusím hladit. Jsme spolu silně propojené. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tak moc ráda kočky a asi více než psy. Víte kočky nejsou tak hodné a to se mě právě líbí, že mají svoji hlavu a nedělají ze sebe hlupáky. Člověka vlastně ani nepotřebují. Prostě to se mi na nich líbí. :) 

Lily je ta vpravo a Karel vlevo (aktuální foto)

Karlík

Lily (jejich náplň života)

Takový má pan Karel kožich jen v zimě.

Siren

Komentáře

  1. Bože, ty kočky jsou nádherné! Líbí se mi, jak sis Lili 'adoptovala' i bez nějakého svolení rodičů a se vším riskováním, to je prostě správná odhodlanost! :)
    Taky máme dvě kočky (a další tři u babičky) já Ariu a sestra Lily - jenže se později projevilo, že Lily je kluk a sestra nepřijala přejmenování na Willy (pan Wonka), tak je to jednoduše náš transvestita Lilin :D
    Na kočkách je opravdu skvělé to, jak nějakým záhadným způsobem vycítí náladu člověka a chápou, jak jsi psala. Opravdu, perfektní parťáci do života!

    Vždycky ti tu píšu takové slohovky, omlouvám se xDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou, :) moje lásky. To tak být musela protože jsem prostě věděla, že to je ona. A naši by mě to nedovolili :D.
      Já říkám, že jedna kočka nikdy nestačí! Klidně bych jich brala víc. Ale krmit to :D.
      Tak máte Lilina :D to je hezký, my měli jednou morče a to byl zase Zuzan. :D
      Kočky jsou prostě úžasné zvířata :).
      Vůbec nevadí, že píšeš menší slohy! Já jsu naopak ráda. :)

      Vymazat
  2. Krásne mačky, ja som ako dieťa milovala mačky, teraz som už viac na psov, ale aj tak musím povedať, že sú to úžasné zvieratá :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zase jako malá byla více na ty psy, to je zajímavé. :) Jsou skvělé.

      Vymazat
  3. Ty jsou úžasní! Já jsem měla kocoura, ale bohužel ho.. postřehlo něco nepěkného. Od té doby kočičky nemám..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo naše dvojka :D milují se až za hrob. To mě mrzí, třeba si jednou kočičku stejně pořídíš za čas :).

      Vymazat
  4. krásne mačičky, ja som mala doma u rodičov celé detstvo mačky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zase jako dítě vůbec, ted si to vynahrazuji :D.

      Vymazat
  5. Ten hnědý flíček na čumáčku je boží! Fakt sladké :')
    Hezký příběh. :D Ale, máš teda kuráž, takhle na drzovku si pro ni zajet a přivést ji rodičům až pod nos. :D I když, kdysi jsem udělala něco podobného a zas tak drzé mi to tehdy nepřišlo... a taky se smířili. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kvůli tomu flíčku vypadá skoro pořád zamračeně :D když si to packama blbě uplácá do očí.
      Mě nic jiného nezbývalo :D, moc jsem chtěla kotě. Když člověk něco chce tak to má udělat. Pokud má ovšem vhodné podmínky pro zvířátko, což já mám naprosto ideální tady. Tak proč by ne :D.

      Vymazat
    2. To určitě, pokud na to máš podmínky. :) Jen aby si to pak nepřečetli další takoví nezletilí a bez souhlasu rodiče si jeli pro kotě, štěně nebo bůhví co a ve finále jim to rodiče pak zatrhli tak jak tak - a zvířátko by nemělo kam jít. Což by bylo dost smutné.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj ochránce

Okultismus, čarodějnictví a magie

Enneagram