Projížďka se sprchou

Můj malý výlet do lesa za očistou nových přírůstků.

Jak jsem psala, tak jsem udělala. V týdnu jsem se rozhodla, že musím jít k potoku abych očistila moje nejnovější kamínky co mě přišli tento týden. Jelikož očistu v potoce provádím nejčastěji, je na ni totiž největší spolehnutí. Chtěla jsem hlouběji do lesa a tak jsem se rozhodla pro kolo. Vzala jsem také svoji mladší sestru, jelikož jsem jí naučila starat se o kamínky jak se sluší a patří. 

Nachystali jsme si batohy a do nich haldu kamínků co zrovna volali po očistě + ty nové přírůstky. Vypucovali jsme kola a vyrazili k lesu. Začalo se docela zatahovat ale nedávali jsme tomu moc velkou váhu, jelikož jsme byli schované v lese. Jeli jsme a jeli, až jsme narazili na vhodné místo v potůčku kde to bylo krásné a čisté. Pečlivě jsem vybírala místo a tak tak se tam vůbec dostala. Kamínky jsem tam všechny vyskládala a vrátila jsem se o kus dál na cestu ke kolu a vyjeli jsme. 

Kamínky jsme tam nechali, jelikož by je tam nikdo nehledal a ani by neměl šanci (věřte mi). Jeli jsme se projet na delší dobu aby kamínky byli řádně umyté. Rozhodli jsme se jít podívat také kousíček do jiného lesíka aby jsme zjistili situaci s houbami. No ani houby. Nic neroste. A navíc jak jsem pořád hlídala mladší sestru aby někde nespadla (jelikož jsme lezly ve vážně moc strmém kopci), tak jsem ještě sletěla já a to přímo na moji trochu nemohoucí ruku. :D Tak jsme nic nenašli a ještě jsem si namlela ale to nebylo vše.

Našli jsme v lese nějakou plechovou chatrč ale někdo u ní měl batoh, tak jsme usoudili, že nebude dobrý nápad tam chodit. Sedli jsme si proto opodál a koukali po lese. Víte já se ničeho nebojím, takže divné otřesy které vycházeli z plechové chatrče mě neděsili ale moji sestru ano tak jsme vyjeli. Kdo ví kdo tam byl nebo co tam bylo.

Vrátili jsme se pro kamínky, došla jsem až k nim tou šílenou cestou jakou jsem zvolila (aby je nikdo nenašel pochopitelně) a viděla jsem větší kámen v potoce na který si stoupnu a dostanu se ke svým kamínkům. No ale to nebyl kámen nýbrž hrouda bahna. Pěkně jsem si zasvinila botu, stála jsem v potoce a teklo mi do bot a skoro jsem spadla. Moje sestra se začala strašně smát a skoro spadla taky jak se smála. :D No paráda. Vydrhla jsem si boty, posbírala kamínky, spočítala jsem je a vyrazili jsme.

Vyjeli jsme z lesa a co se nestalo. Krásná průtrž mračen. Neviděla jsem ani kam jedu vlastně a to jsem ještě musela dávat pozor na moji sestru které je 10. Úspěšně jsme dojeli domů a nikdo nás nesrazil. Užili jsme si krásné odpoledne v lese i když jsem měla nemotorný den. V lese bych mohla být pořád.

 Kamínky byli krásně umyté, :) všechny jsem zkontrolovala a měli úžasnou čistou a konstruktivní energii která z nich jen zářila ! A já jsem byla také plná energie, až na moje menší pády. 

Nezahazujte vycházky do přírody jen kvůli zataženému počasí, občas to stojí za to. :)

Na téhle fotce můžete vidět, že i v Česku se nacházejí v lese palmy! 

Siren