Siren

Některým jistě došlo, že mám trochu méně času. Chtěla bych vám dnes ukázat, kdo je nyní můj malý požírač. :) Tento rok mi umřel pejsek, měla jsem ho od toho co jsem byla dítě. Je těžké si zvyknout na to, že už tu nebude. Rodiče si chvíli potom pořídili Jorkšírka. Leo je nyní nový přírůstek do rodiny. Kdo někdy měl Jorkšírka tak jistě víte jací jsou. Jsou to divoši a nechají se lehko rozmazlit. :D Je to takový malý líbač. Všechny olizuje a je vysoce hyperaktivní, i když už nemůže tak musí. :D Odstěhovala jsem se nyní v Květnu od rodičů. Nyní bydlím s přítelem v bytě. Bytovka... Snad článek sám pro sebe? Našli jsme si krásný byt hned vedle přehrady a lesů. To je vážně velké plus. Našla jsem si novou práci a nyní v pátek nastupuji. Jistě vám o ní budu muset napsat, jelikož se jedná o něco vážně zajímavého. Budu pracovat jen na ráno a budu mít dost času na vše. Žádné pitomé směny. Říká se, v novém bytě, nové dítě. U nás to tedy neplatí. Pořídili jsme si pejska. Chtěli jsme kočku ale t...

Při jednom brouzdání po Facebooku jsem uviděla něco překrásného, a řekla jsem si, že to musím mít. A byli to zvířecí ochránci od jedné moc šikovné slečny (když píšu "moc šikovné" tak myslím jakože fakt moc). Do té doby jsem nikdy nic podobného v takové formě neviděla a v takové rozmanitosti. A jak už víte, že jsem blázen do všech kamenů a kameny byli součástí, měla jsem jasno.  Již přes fotky které jsem viděla z nich vyzařovala krásná a pozitivní energie. Vydržela bych u prohlížení těchhle krásně vytvořených tvorečků celé hodiny. Se slečnou jsem si začala psát a zjistila, že tvoří ají zakázkově. Přesně jakou chcete barvu, kamínky, velikost, cokoliv. Slečna je moc ochotná a milá, takže bylo jen radostí se s ní domlouvat na budoucím ochránci. Již jsem měla jasno a namyšleno co chci a přes Vánoce jsem počkala a po narozeninách které jsem měla začátkem ledna, můj dáreček přišel. Musím také dodat, že moje mladší sestřička které je nyní 10 musela mít také jednoho. Toho si ...

Pokud čtete moje články, asi už s největší pravděpodobností víte jaký vztah mám ke zvířatům. A pokud to nevíte tak je velice kladný. Dovoluji si říci, že se zvířaty si rozumím více než s lidmi a vždy mě dokázali v jakékoli situaci pomoci lépe než kdejaký člověk. Zvířata mám kolem sebe od útlého věku. Již jako malá jsem měla morčátka a králíčky a ostatní. Vždy jsem s nimi zacházela s úctou a láskou. Zvířata beru jako nám rovné bytosti protože to také jsou. Velký zlom pro mě nastal když mi rodiče koupili pejska kterého stále mám a je to už 13 let. Nyní je to takový malý stařeček kterého zlobí srdíčko a záda.  ZDE  si můžete přečíst příběh o mém pejskovi a to o tom jak jsme jej vyléčili z ochrnutí. Můj pes Falko mě uměl vždy pomoci, když jsem měla trápení seděl u mě a jako by mi nějaký hlas říkal "já ti rozumím". Nyní už vím, že to byl vždy jeho hlásek a když už naše zvířátka neumí mluvit tak jako my lidé mezi sebou tak dokáží komunikovat s námi jinak.  ...

Už 3 roky mě na cestě životem doprovází moje milovaná kočka Lily. S velkou oblibou jí říkám, že je to kočičí princezna :D , a to ona vážně je. Jak jsem se k ní dostala? Kočky mě odjakživa fascinovali ale nikdy jsem je nemohla mít protože jsme bydleli někde v bytovce. Tak jsem se musela mazlit jen s těma toulavýma a nebo u koní. Pak přišlo stěhování a nějaké roky už jsme bydleli v domě a já si řekla "Toto je ten správný čas na to mít kočku!". A tak se stalo, bohužel jsem si to řekla jen já. Máma s alergií na kočky a táta o novém zvířeti nechtěl ani slyšet. Rozhodla jsem se jednat na vlastní pěst. Jedna slečna nabízela překrásného kocourka a tak jsem jí napsala, ještě byl volný! Cestovala jsem si pro něj vlakem sama. Když jsem jej uviděla tak mě přepadlo velké štěstí ale také strach. Co na to řeknou naši? Vyhodí mě z domu i s ním? Budu bydlet na ulici s kočkami! Žádná z těch otázek mě to nevymluvila, popadla jsem kotě a nastoupila do vlaku který mířil směrem k měst...

Hodně dlouho jsem přemýšlela zda tenhle článek napsat. Nakonec jak vidíte jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o tento velice zajímavý, smutkuplný ale vlastně štastný příběh. Odehrálo se to minulý rok, takže rok 2016 koncem letních prázdnin. Můj Jorkšír kterému je nyní 12 let tak začal špatně chodit, hrbil se, když se rozběhnul na zahradě tak spadl na bok. Pak už nechtěl chodit vůbec, polehával a byl jako bez života. Nakonec padal úplně pořád, museli jsme být pořád někdo u něj a hlídat ho. Celá tahle událost se odehrála asi ve 2-3 dnech a po těch 3 dnech Falko (tak se jmenuje), ochrnul. Mohl hýbat pouze hlavou, nohy nejspíše vůbec necítil, na dotek nereagoval nic. Co uděláte jako první když je zvířeti špatně? Jedete na veterinu. A tak jsme také jeli. Na veterině nevěděli co mají dělat, napíchali mu vše možné, cévkovali ho. Hrůza a děs. Řekli nám, že v jeho letech to není už moc dobré a , že by nám doporučili Brno aby ho vyšetřili totálně celkově. Ale to jsme nechtěli pro...