Strašák jménem škola

Chtěla bych se vám v tomhle článku tak trochu svěřit a poukázat na to jak na některé lidi působí vlastně škola.

Pro začátek bych vám řekla, že mám základní a střední školu s maturitou a prozatím se na žádnou jinou školu nechystám. Nebudu tu psát "Už nikdy nechci školu vidět!" i když bych možná ráda něco takového napsala, kdo ví jak na tom budu třeba za rok, za dva? Nebudu nic hned zahazovat a psát to slovo "nikdy".

Možná jste podle názvu již zjistili, že moc kladný vztah ke škole jsem asi neměla a máte pravdu.
Začala jsem samozřejmě jako všichni základkou. Až na některé předměty typu matematika, fyzika a chemie to byla vlastně brnkačka. V podstatě skoro nikdy jsem se neučila nic dopředu, bud jsem si něco pamatovala z hodiny a když ne tak jsem se to ani neučila protože mě to absolutně nezajímalo. Pořád jsem si kladla otázku " K čemu to vše je?!". Nicméně všechno bylo v pořádku a já jsem základkou prošla a úspěšně. Sice jsem nikdy nebyla premiant a takový ten třídní šprt ale myslím, že hloupá jsem nikdy nebyla. Jen prostě takové ty věci ve škole mě přišlo, že to není nic pro mě. Studijní  typ fakt nejsem! :D

Dala jsem se na zdravotní školu a to především kvůli tomu abych měla do budoucna jisté povolání. Tak se stalo, začala jsem tam chodit a od prváku toho na mě bylo fakt moc. Somatologie, latina, matika, chemie,...... Fuj! Trápení mě začalo řekla bych již v tom prváku kdy jsem chodila domů s pláčem a naříkala, že na to nemám a že tohle vážně dělat nechci. Nicméně když jsem se na to dala tak jsem to musela také dokončit. Bylo mě strašně. Učitelé nám celé roky vtloukali do hlavy, že nikdo neodmaturujeme! Co to je za chování? Dnes již běžné a normální na některých školách. Moji školu konkrétně jmenovat raději nebudu.

Čas rychle utíkal a já začala mít ze stresu zdravotní problémy, musela jsem do nemocnice a na operaci. Slýchávala jsem, že bych měla chodit k psychologovi ale to jsem vůbec nechtěla. Aby jste to dobře pochopili tak jsem takový ten typ, ten tichý, sice většinu vím ale nepřihlásím se. A to některým učitelům asi vadilo a mysleli si, že nedávám pozor. Ale přitom já se jen styděla. Můj problém zašel vážně daleko, že jsem s jednou paní učitelkou měla docela velké problémy. Kdo ví proč se jí zrovna má tichá osobnost nelíbila ale to je raději jedno. Nebudeme zacházet do detailů.

Chodila jsem na praxi do nemocnic a říkala si, že tohle fakt dělat nechcu. Zprotivilo se mě celé zdravotnictví, dovoluji si ze napsat, že se tam lidé neléčí ale udržují. Proč taky léčit staré lidi, že? Takovéhle názory tam panovali. A bylo jich mnoho. Ten kdo něco takového jako já vyzkoušel tak ví o čem mluvím, že zdravotnictví je jeden velký bordel a já v něm nebudu dělat. Můžu pomáhat lidem i mimo ně. I tohle mě docela trápilo "Ty kozo! Budeš mít něco co nebudeš dělat?". Nicméně maturita se dnes hodí v něčem. 

A pak přišla. Maturita se blížila velice rychle a já jsem se musela začít konečně učit o něco víc. Bylo mě na nic. Učitelé nás ponižovali a křičeli na nás tak nás nenechají projít u maturity a podobně. Já jakožto citlivá osoba jsem v toho byla úplně v pr****. Už jsem si kopala skoro hrob :D. Bylo mě víc než jasné, že to teda asi nezvládnu a pokud to neudělám, že půjdu snad dělat na smetiště asi.
Myslela jsem si každý den, že se zhroutím. Do toho přišlo pár osobních problémů a já útěchu hledala v prášcích které mě byli tak dostupné. 

Když si na to vše vzpomenu chce se mi strašně plakat. Úplně si představuji ten pocit jak mě bylo. Nebyla to jen škola co mě ničilo, začlo se mě vše sypat doslova na hlavu. Celý můj osobní život a tak dále. Když už tak at je to pořádně. 

Někde tam uvnitř mě stále přetrvávala víra v něco. Víra v samu sebe. Vím, že jsem se mohla spolehnout jen sama na sebe a ne na nikoho jiného. Jen s mojí pomocí a s pomocí mích drahých kamínků. Dokážu nyní napsat, že jsem to všechno zvládla a nemusela jsem nic opakovat. 

Odchod ze školy, byl pro mě jedno velké vysvobození. Jako bych se náhle zbavila řetězů toho strašného systému. Můžete být čímkoliv chcete!

Začala jsem si více věřit a začala jsem mít strašně moc radost ze života. 

Víte, vlastně jsem tady toho chtěla napsat více. Ale šikany je celý internet, tak tu nebudeme nic přidávat. Myslím, že jste pochopili vše co jsem chtěla tímto článkem říci. Není zdravé to co po nás ve škole chtějí jako například vzorná docházka a i přes to, že máte chřipku a razítko od doktora tak jste museli jít se starat o lidi. Vidím ted na mojí mladší sestře jak snáší základní školu a přijde mě úplně pitomé to co po nich vše chtějí a jak se k nim chovají. Ano vím, že jsou děti někdy na zabití ale ty děti kterých se ty učitelčiny výkřiky netýkají si odnáší něco vážně zlého.

Pokud máte nějaké špatné zkušenosti se školou a chodíte stále do ní tak vám přeji moc štěstí a mohu vás ujistit, že po škole to z vás vše odpadne. Již žádné šílené učení a žádní pitomí spolužáci a učitelé. 

Období střední školky ve mě nechalo ošklivou díru kterou se snažím naplnit už jen láskou a to hlavně tou k sobě samé. Mějte se rádi a nedělejte si nic ošklivého, nestojí to za to! 

Děkuji, pokud jste to dočetli až sem. Asi jste právě zjistili něco víc o mě. 

Vaše Siren


Komentáře

  1. Já to měla úplně stejné, ale akorát na základce i vztahy s lidma.. byly dost hrozné.

    Mrzí mě, že jsi to tak měla.. je to, to nejhorší, co člověk může zažít..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Touhle částí života si musí každý projít a záleží na tom jakou máš osobnost hlavně. Ale ne na vše vzpomínám tak strašně, samozřejmě jsem zažila i hezké chvíle a to na základní škole především. :)

      Vymazat
  2. To je moc hezká zpověď. Teda smutná, o tom žádná, ale způsob, jakým o tom mluvíš, vyzařuje způsobem, že tě tato zkušenost udělala silnější. A o to někdy jde. Přečkat nástrahy a stát se lepším. Uvědomělejším.
    Protože řekni si: Kdyby sis tím vším tehdy neprošla, byla bys dnes tím, kým jsi dnes?
    O školství se ani nechci rozepisovat. Systém se nezměnil od dávných dob ještě Marie Terezie, lidé na specializovaných oborech se učí o věcech, které jim budou úplně k ničemu, chodí do škol, protože musí a pak jim nezbývá než být kreativní tím, jak druhému uškodit, učitelé neučí pro to, aby předávali vědomosti, ale aby si vydělali svých pár ubohých korun. Většinou. Ne, k dnešnímu a celkovému školství mám toho hodně co říct a není to zrovna óda na radost, takže si to nechám někdy na později, až si trochu svůj názor lépe zformuluju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, bylo to docela těžké to sem napsat ale je mi vlastně zase o něco líp, že to tak dokáži ukázat jak to někdo může prožívat a jaké má zkušenosti.
      Určitě mě to posunulo o hodně dál a jsem silnější.
      Člověk by snad mohl napsat na tohle téma knihu. Jakých hrůz se na dětech u nás a i jinde dopouští.

      Vymazat
  3. Moc pěkně napsané, škola by měla být dětem ušita trošku na míru, jak už psal někdo nademnou, alespoň to pro tebe byla určitá životní zkušenost, mě přijde hodně zajímavý koncept scio škol

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, děti nejsou hloupé a měli by si určitým způsobem ají moci vybírat.
      Životní zkušenost velká a jsem ráda, že je to vše pryč a nyní na to můžu jen vzpomínat a přijde my jako by se to co se dělo dříve, dělo někomu jinému vlastně.

      Vymazat
  4. Pripadá mi poriadne hlúpe, že vás učitelia ponižovali ako neprejdete na maturitách. Veď je to najmä ich vyzitka. Každopádne, článok sa mi páčil. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni sami vlastně byli hloupí a je mě jich až líto jak se chovali a určitě aji chovají. Pochybuji, že se něco změnilo. :)

      Vymazat
  5. Já jsem též byla vysvobozená, když jsem udělala střední, říkala jsem, že už mě tam nikdo nikdy neuvidí! Spolužáky jsem měla vpoho, ale ten systém a učitelé? Děs! :D Snad jen naše třídní byla super :) Teď jsem na vyšší odborné a je mi lépe. K učení se sice furt nemám, ale co :D


    www.thewaybya.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nejsme jediná země co by to tak měla ale stejně, je to smutný tady :D.
      Je moc fajn, že je ti lépe :) já se zatím ke škole moc nemám. Spíše bych zkusila nějaký kurz nebo tak něco :D :).

      Vymazat
  6. Drahá Siren, ani nevíš jak s tebou soucítím. Střední pro mě byla taky utrpením. Sice jsem byla opačný typ od tebe, ozvala jsem se, když jsem nesouhlasila nebo se mi něco nelíbilo, ale to taky v tomhle českém školním systému nevedlo nikam jinam, než kam tebe přivedla ostýchavost se přihlásit. Taky mě donutili k pěkně zoufalým činům a hlavně k tomu věřit, že nejsem "studijní typ" což jsem si všimla říká spousta lidí, co si něčím podobným přišla. Ale to je právě strašná škoda. Měla jsem obrovské štěstí jít si vyzkoušet studovat do USA a i přes různé mouchy, které to mělo, jsem poznala jaké může být studium obohacující a naplňující. Že je někde místo, kde se lidé těší do školy, mají volnost si vybrat předměty podle jejich zájmů a k tomu mají učitele, které je motivují k lepším výkonům. Chápu, že tuhle šanci každý nemá, ale až tam jsem si uvědomila, že vlastně JSEM studijní typ, pokud jsem ve správném prostředí. A tak jsem se soustředila na to studovat po střední na americké škole. Teď už to není takový problém, jít studovat do zahraničí. V Dánsku třeba studenti EU ani nemusí platit školné. V Nizozemí je studium oproti USA a Anglii stokrát levnější a přitom přístup je uplný protipól tady od toho českého. Snad se jednou i tady u nás něco změní, ale mezitím.. prosím, nemysli si, že tě škola úplně zničila a že je to beznadějný a že třeba nemáš na to vystudovat vysokou a zároveň si zachovat zdraví. A i když se pro další studium nerozhodneš, možná tě alespoň utěší naděje, že situace se pomalu mění v okolních státech a tak se třeba jednou tohohle nesmyslného a přežitého systému co u nás panuje zbavíme i my.

    Herb Theory

    OdpovědětVymazat
  7. Kdyz jsem dostudovala, taky se mi neskutecne ulevilo. Cely ten skolsky system mi prijde postavenej na hlavu. Deti to nebavi, nic se poradne nenauci, spousta ucitelu neni empatickych a nechovaji se spravne..az budu mit jednou dite, nedam ho do klasicky skoly.

    OdpovědětVymazat
  8. Taky vnímám odchod ze střední jako vysvobození. Já tedy nastoupila letos na vysokou, ale během roku nejsem téměř vůbec ve stresu, protože se neřeší tolik absence a podobné věci. Už bych se tam nevrátila. Učitelku, které vadila moje tichost, jsem měla také a byly to ty nejnepříjemnější hodiny. Neustále mi říkala, jak budu mít těžký život a ničeho nedosáhnu.

    LENN

    OdpovědětVymazat
  9. Jéj, tak to me mrzí :( Já jsem nastoupila na gympl už v 6. třídě tak mě potom ta zátěž nepřišla tak hrozná. Nás naštěstí podporovali k maturitě a opravdu nenechali nikoho rupnout :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moqui Marbles - živoucí kameny

Jak se chránit před destruktivní energií a entitami

Orákulum Vizí